Přeskočit na hlavní obsah

Mukdenský incident a válka v Mandžusku

Mukden, 18.9.1931. Nedaleko kasáren, kde se ukládají k spánku tisíce čínských vojáků, vede trať Jihomandžuské železnice. Tma kryje postavy japonských vojáků chystajících se k útoku. Je asi 22 hodin a po kolejích se přežene expres ze Sin-tingu – když při trati zaduní exploze, a záblesk ozáří krajinu...


Výbuch na železnici naštěstí neohrozil uháňajúci expresní vlak, ve kterém si běžní cestující ani nevšimli, že byly „napadeni“. Opatrně nastražená nálož způsobila jen minimální škody, takže už o 30 minut později bezpečně projel další vlak. Tato pečlivě připravena diverzní akce však posloužila japonské Kuantungské armádě (Kantó gun) jako záminka k okamžitému útoku na Mandžusko.

Síly a plány stran


ČÍNA

V neklidné Číně té doby bojoval každý proti každému. Od gangů a lupičských band přes vojska místních vládců (militaristů, nazývaných také warlords) a komunistické jednotky (partyzáni a čínská Rudá armáda) až po NRA, armádu ústřední kuomintangské vlády.

Nejpočetnější síly měl k dispozici Kuomintang se svými spojenci. Jednotliví vládci nebo guvernéři provincií vyzbrojovali svá vojska z vlastních zdrojů. Měli proto rozdílnou a často zastaralou výzbroj, nedostatek dělostřelectva, letectva a obrněných vozidel.

Mnoho vojáků bylo zverbováno násilně a nebyli připraveni bojovat proti odhodlanému protivníkovi. I proto v roce 1931 postupně selhaly tři „trestní pochody“ Čankajška a jeho spojenců proti komunistům. Díky partyzánské taktice boje jednotky činské Rudé armády unikly obklíčení a způsobily početně silnějšímu nepříteli velké ztráty.

Vládcem Mandžuska – bohaté provincie na severovýchodě Číny – byl „Mladý maršál“ Čang Süe-liang. Ještě nedávno Japonci doufali, že přes něj budou ovládat Mandžusko. Nyní však stál na straně kuomintangské vlády. K dispozici měl cca 110 000 vojáků a přibližně 140 letadel, různých typů a často pochybné kvality.

V momentě japonského útoku se Čankajšek v čele Kuomintangu zabýval plány další bojové výpravy proti komunistům. Čína oslabená občanskou válkou, se zastaralou výzbrojí a nejednotným vedením nebyla připravena účinně se bránit japonskému útoku.

Čínské válečné loďstvo tvořily 4 starobylé tzv. chráněné křižníky, 2 školné křižníky a menší lodě. V japonské loděnici Harima si Čína objednala lehký křižník Ning Hai (dodán v roce 1932). Sesterskou loď Ping Hai začali pod japonským odborným dozorem stavět v loděnici v Šanghaji (1935) a dokončena byla v roce 1936.

JAPONSKO

Japonské ozbrojené síly rozděleny mezi pozemní vojsko a válečné námořnictvo se nacházely v úplně jiné situaci. Odpověď na řešení problémů Japonska hledali ve vojenské expanzi do okolních států. Naproti tomu vláda císaře Hirohita nesdílela touhu armády po okamžité válce s Čínou.

Pozemní vojsko mělo k dispozici 16 pěších divizí, 1 gardovou divizi a menší jednotky. Hlavní síly se nacházely v Japonsku. Anektovanou Koreu ovládala japonská tzv. Korejská armáda (Chōsen gun). V Mandžusku byly jednotky japonské Kuantungské armády (Kantó gun). Další vojska byla rozmístěna na Tchaj-wanu (Formóza) a Peskadorských ostrovech.

Japonské válečné námořnictvo se pyšnilo flotilou 10 bitevních lodí, 30 křižníků všech kategorií včetně školních, 3 letadlovými loděmi (Hošó, Akagi, Kaga) a 1 nosičem hydroplánů (Notoro). Impozantní námořní sílu doplňovaly torpédoborce, torpédovky, ponorky, dělové čluny včetně říčních, minonosky a minolovky.

Letectví bylo rozděleno mezi pozemní vojsko a válečné námořnictvo. Obě armádní složky řešily a rozvíjeli své letectvo samostatně. V první řadě potřebovali zahraniční licenční techniku ​​nahradit moderními letadly japonského původu, a zvýšit počet leteckých jednotek s ohledem na očekávanou velkou válku.

Obsazení Mandžuska bylo vysněným cílem japonské Kuantungské armády, která měla v roce 1931 cca 10 400 vojáků. Během vojenského tažení posilami ochotně pomohla i japonská Korejská armáda. A další jednotky přišly přímo z Japonska.

Militaristickou výchovou zfanatizovaní vojáci Kuantungské armády se považovali za elitu japonských ozbrojených sil. Početně silnější čínské jednotky maršála Čang Süe-Lianga v Mandžusku nepovažovali za vážného protivníka. Obsazení Mandžuska vnímali jako první krok imperiálního Japonska k ovládnutí celé Číny a Asie, a později snad celého světa.

Útok na Mukden (Šen-Jang)


Nebyla to invaze. Japonská vojska se na základě podivných smluv v Mandžusku nacházela již před útokem, aby chránila japonské zájmy a významnou železnici. Japonci dokonce předem přesunuli přímo do Mukdenu dva dělostřelecké moždíře 240 mm (kdysi ukořistěné v Port Arthuru) a tajně jim vybudovali betonová palební postavení.

Ihned po výbuchu na trati 500 vojáků Kantó gun podporovaných dělostřeleckou palbou a kulomety zaútočilo na kasárna. Tam propukla panika a 10 000 vojáků čínské pěší divize se dalo na zoufalý útěk, kosení kulkami a střepinami.

Další vojáci Kuantungské armády mezitím překonali hradby a hnali se ulicemi města. Ještě během noci jim padla do rukou policejní stanice a letiště. Čínští letci ponechali svá letadla na letišti a ztratili se v proudu uprchlíků.

Japonci tak získali 10 lehkých bombardérů Potez 25 a několik průzkumných letadel De Havilland DH-60 „Moth“. V jednom hangáru čekalo skutečné překvapení. Našli tam rozmontovanou československou stíhačku Avia Ba 33, která jim rovněž přišla vhod.

Před půlnocí upozornil japonský mukdenský Úřad zvláštních služeb (plukovník Itagaki) japonský konzulát v Mukdenu na začátek bojových akcí. Všechno zdůvodnil čínským útokem na japonské jednotky chránící železnici.

Japonští diplomaté a štáb čínského maršála Čang Süe-Lianga se neúspěšně pokoušeli přesvědčit Kuantungskou armádu, aby zastavila boje. Zvláštní „náhodou“ však nebyl dosažitelný žádný z vyšších velitelů Kantó Gun, aby s nimi jednal. Kuantungská armáda byla odhodlána využít mukdenský incident naplno.

Japonský generální konzul poslal telegram japonskému ministru zahraničí. Baron Šidehara však nevěděl. jak zastavit armádu. Samotný císař Hirohito ponechal řešení situace na premiérovi. Ale ministerský předseda Wakacuki neměl na armádu dostatečný vliv. A kromě toho ještě nezapomněl na nedávný atentát na svého předchůdce Hamagučiho.

Brzy ráno vlakem přijel do Mukdenu generálporučík Hondžo, velitel Kuantungské armády. Jenom pár minut po jeho příchodu japonští vojáci obsadili městskou citadelu. Mukden byl v japonských rukou. Hondžo se seznámil se se situací, souhlasil s bojovými akcemi a převzal za ně zodpovědnost. Uvědomoval si ale, že nemá k dispozici dostatečné síly.

Zatelefonoval proto svému kolegovi, veliteli japonské Korejské armády. Generálporučík Hajaši měl pro události pochopení a po důkladném zvážení situace přislíbil posily. Už ráno z Pchjongjangu startovala 1 stíhací letka (Nakajima Typ Ko-4) a 1 průzkumná letka (Kawasaki Typ Otsu 1), aby se zapojily do bojů v Mandžusku.

Tokijské vládě nakonec nezbylo, jen obsazování Mandžuska schválit a vyčlenit rozpočet na financování bojových operací. Válka, která se nezačala příkazem shora, ale nezastavitelnou aktivitou zdola, mohla pokračovat.

Korejskou hranici už o pár dní překračovaly japonské vojenské kolony jedna za druhou, postupující stále hlouběji do mandžuského území. Další posily přicházely z Japonci ovládaného jihu poloostrova Liao-tung, kde jim patřil někdejší ruský přístav Port Arthur.

Mandžusko 1931 - 1932. Postup japonské armády.

Válka v Mandžusku pokračuje


Zároveň s útokem na Mukden japonští vojáci obsazovali podél strategické železnice jedno mandžuské město za druhým. Už 19.9.31 ráno bylo v jejich rukou město Čchang-čchun a 22.9.31 ovládli Ťi-lin.

Čankajšek vydal příkaz zabránit rozšíření incidentu a neklást odpor, aby ušetřil síly pro stále probíhající občanskou válku. Mezitím rozběhl diplomatické aktivity v Radě Společnosti národů. Marně však doufal, že Společnost národů donutí agresora zastavit boje a obnovit status quo ante bellum.

Nebyla to tanková válka – postup vpřed rozhodovala pěchota a jízda, příležitostně s podporou pár kusů obrněné techniky. Zatímco čínské oddíly neměli k dispozici téměř žádné dělostřelectvo, Japonci účinně používali děla v menších jednotkách. Samotná hrozba ostřelování jedinou dělostřeleckou baterií v Číně často vedla ke kapitulaci města.

V říjnu 1931 přibyla na bojišti další japonská průzkumná letka (čutai) s lehkými bombardovacími letadly Kawasaki Typ 88. Ani to však na obrovském území Mandžuska nepostačovalo. Koncem roku proto přibyla z Japonska další průzkumná letka (Kawasaki Typ 88) a dvě bombardovací letky s letadly typu:

  • Kawasaki Typ 87 (Dornier Do. N),
  • a Micubiši Typ 87.

Japonské armádní letectvo v Mandžusku podporovalo pozemní vojska, provádělo průzkum a útoky na ohniska odporu, vojenské kolony, komunikace. K leteckým soubojům nedošlo. Letecké síly maršála Čang Süe-Lianga se zmohli jenom na občasné bojové lety lehkých bombardérů Breguet 14 a jiných zastaralých letadel.

Maršál Čang Süe-liang postupně stahoval svou armádu z Mandžuska do bezpečí. Na několika místech se čínští vojáci postavili na tvrdý odpor. Část vojáků přešla na partyzánský způsob boje, mnozí však založili lupičské bandy a terorizovali místní obyvatelstvo. I korejští partyzáni překračovaly hranici a bojovali na východě Mandžuska.

Počet vojáků Kuantungské armády koncem roku 1931 přesáhl 65 000 mužů. V listopadu 1931 dosáhla japonské vojska město Cicikar, v únoru 1932 obsadily Charbin. V květnu a červnu pokračovaly stále dál na sever, až k ruské hranici.

Po obsazení Mandžuska se Japonci zaměřili na likvidaci posledních bojujících skupin Čangových vojáků, potlačení partyzánů a maximální využití mandžuských zdrojů. To se jim s použitím brutálních metod podařilo...

Úspěšná akce přinesla velké zisky. Mocní muži v zákulisí nyní řešili, jak to všechno před tváří světa alespoň navenek zlegalizovat. Mezitím však již měli v hledáčku nový cíl, kterým odpoutali pozornost od Mandžuska – bohaté čínské přístavní město Šanghaj.

Použitá a/nebo doporučená literatura a jiné zdroje



Novinky e-mailem


A už vám neunikne žádný nový článek na téma HISTORIE = přihlašte se k odběru e-mailem:

Odebírat novinky

© Roman Plencner
Historie + přítomnost = budoucnost :)
Kopírování a publikování obsahu z Blogikon.cz není dovoleno.

Těším se na vaše komentáře :)
Zásady zpracování osobních údajů.

Komentáře