Přeskočit na hlavní obsah

Prehistorie letectví - od okřídlených skokanů až po vrtulník Leonarda da Vinci

Londýn, 1648. Matematik John Wilkins píše ve své knize Mathematical Magick (Matematická magie): „Nalezl jsem 4 různé způsoby, jejichž pomocí byl nebo bude proveden let na nebesa. 1. S pomocí duchů nebo andělů. 2. S pomocí ptactva nebeského. 3. S pomocí umělých křídel připevněných k tělu. 4. Na létajících vozech.“

John Wilkins – který mimo jiné ve své knize předpovídá i vynález ponorky dávno před Julesom Vernem – tak výborně vystihl tisíciletí pokusů naplnit lidskou touhu po létání...

Jednoduchý model jednoho z létacích strojů Leonarda da Vinci

Pokud vynecháme legendy a báje (od eposu o králi Etanovi letícím na orlu až po mýtus o Daidalovi a Ikarovi), snad prvními úspěšnými letci mohli být Číňané vynesení do výšek pomocí velkých upoutaných draků před více než 2000 lety.

Archytasov umělý holub


Už starověk znal různé létající hračky. Asi nejzajímavější z nich byl údajně létající umělý holub. Jeho tvůrcem byl filozof Archytas (348 až 430 před n.l.). Zdá se, že jeho dřevěný model využíval pohon proudem páry nebo stlačeným vzduchem.

Asi takto :) vypadal a fungoval Archytasov létající holub?

Archytas možná nasadil lehoučký, dutý model na otvor v jinak uzavřené nádobě s vodou, kterou nechal sevřít. V trupu dřevěného holuba se párou natlakoval pružný měchýřek. Přetlak odstartoval model na krátký let, poháněný unikající párou z měchýřku ukončeného jednoduchou tryskou.

Snad nešlo o volný let, holub mohl letět přímým letem po tenkém drátě. Nebo létal v kruhu, uprostřed kterého byl ukotven. V každém případě to byl jeden z prvních náznaků budoucnosti letectví, patřící tryskovým pohonem.

Odvážnějším průkopníkům nestačily modely a hračky. Vyrobili si křídla a zkoušeli létat po vzoru ptáků. Rychle se přesvědčili, že nevzlétnou vlastní silou ze země. Proto startovali skokem z vysokých staveb a hor.

První letci-skokani


Asi nejstarším známým skokanem – letcem s umělými křídly byl jistý Simon Magus. Svůj let předvedl cca v roce 66 n.l. v Římě před početným publikem, ve kterém nechyběl ani císař Nero. Skok z výšky vedl, snad po chvíli klouzavého letu, k nevyhnutelnému pádu s těžkými následky.

Mnich Oliver z Malsmebury si v roce 1085 zhotovil mávavé křídla s kostrou potaženou tkaninou. Spustil se na nich z nejvyšší věže kláštera. Let údajně začal dobře, přešel však do tvrdého pádu při kterém si odvážný Oliver zlomil obě nohy.

Oliver z Malsmebury (Eilmer of Malsmebury) je v Anglii dodnes legendou.

Vědecké vlohy, zvědavost a pedantizmus vedly Olivera k snad prvnímu poletovému rozboru v historii. Jako příčinu pádu určil chybějící ocas, který by mu umožnil lépe udržovat rovnováhu během letu...

V roce 1178 v Konstantinopoli - hlavním městě Byzantské říše – se turecký skokan pokusil o let v širokém rouchu, vyztuženém vrbovými pruty. Již připraven na věži zaváhal, povzbuzován davem zvědavých diváků však nabral odvahu, skočil – a namísto letu se zřítil na tvrdou zemi.

Leonardo da Vinci staví létající stroje


Ani všestranný génius Leonardo da Vinci – vrstevník Kryštofa Kolumba – neodolal pokušení sestrojit létající aparát. Po důkladných pozorováních, úvahách a výpočtech byl přesvědčen, že člověk má dostatek fyzické síly na mávání vhodně zkonstruovanými mechanickými křídly a úspěšný let.

Výsledkem Leonardovy vědecké snahy se stal prapodivný okřídlený stroj, konstrukcí a vzhledem připomínající netopýra. Pohon stroje měly tvořit svaly letce. Do práce měl nasadit nejen svaly rukou, ale i svaly nohou (pohánějících pedály) a trupu.

Létající stroj Leonarda da Vinci mohl přinést rozmach letectví :) již v renesanci.

Hodina pravdy nastala v dubnu 1506. Do popruhů Leonardova létajícího stroje se navlékl jeho žák Tommaso Masini. Da Vinci zvolil jako místo prvního vzletu horu Monte Ceceri ve Florencii.

Zatímco Leonardo v napětí historického okamžiku zadržel dech, Tommaso se odrazil, skočil a letěl. V prvních momentech snad úspěšně plachtil, brzy však přešel do pádu a těžce se zranil.

Leonardo da Vinci snášel tento neúspěch velmi těžko. Už nikdy se neodhodlal ohrozit život dalšího člověka novým pokusem o létání. Traduje se, že v reakci na tuto trpkou zkušenost vykoupil a vypustil na svobodu všechny opeřence drženy v klecích na ptačím trhu.

Pokud génius velikosti Leonarda da Vinci pochopil, že namísto mávavého křídla je správným řešením pevné křídlo s pohonem, byl takový létající stroj mimo technických možností 15. či 16. století.

Zajímavé je, že Leonardo da Vinci občas údajně bavil společnost létajícími figurkami z tenkých blan plněnými horkým vzduchem. Pokud je to pravda, byl jen krok od vynálezu balónu schopného přepravit posádku. V Leonardove době by to byla revoluce, ale nestalo se – svět si musel počkat na 18. století a bratry Montgolfierovy.

Dalším nerealistickým, době odpovídajícím Leonardovým létajícím strojem byl návrh vzdáleného prapředka helikoptéry.

"Vrtulník" Leonarda da Vinci (papírový model).

Na první pohled připomíná Leonardův „vrtulník“ spíše jakýsi šroub, jehož úkolem v představě tvůrce bylo „zavrtat se do vzduchu“ a tak stoupat nahoru. Sílu na vzlet tohoto létajícího stroje měla poskytnout speciální startovací plošina s navinutou pružinou jako zdrojem energie na roztočení „šroubu“.

Navzdory pozoruhodné invenci a důmyslným nápadům patřily letecké vynálezy Leonarda da Vinci k jeho největším omylem. To nám však nebrání přes propast staletí obdivovat odvahu a nadšení prvních průkopníků létání.

Odporúčaná a/alebo použitá literatúra a jiné zdroje:



© Roman Plencner.
Rád bloguji o historii, letectví a historii letectví :)
Kopírování a publikování obsahu z Blogikon.cz není dovoleno.



Těším se na vaše komentáře | Zásady zpracování osobních údajů

Komentáře